čtvrtek 1. ledna 2009

Faraóni pod Špilasem - Titanic Hall, čtvrtek 1. 1. 2009

  1. Je tu Nový rok a s ním i první kulturní zážitek - návštěva jedinečné (píše se to na propagačních materiálech) výstavy - Tutanchamon - jeho hrob a poklady. Přísluší mně vůbec výstavu takového rozměru nějak hodnotit? Myslím, že ano, to může přece každý. Lehce vám ji tedy popíšu očima někoho zcela nezaujatého a zároveň někoho, kdo již mnoho výstav navštívil a dokonce (i když v porovnání s touto je "mikrovýstava" ještě nadsazeným pojmem) uspořádal. A v neposlední řadě někoho, kdo shlédl i originál přímo v Egyptském národním muzeu.

Hezky od začátku. Při ověření otevíracích hodin výstavy mně bylo řečeno, abych si raději předem obstaral vstupenky, např. v síti Ticket Pro. Jelikož jsem nechtěl výstavu shlédnout sám, využil jsem příležitosti její přítomnosti v Brně a někoho pozval. Překvapila mě příjemná novoroční akce, kdy jsem k jedné vstupence (350,- Kč) obdržel druhou zdarma. Vstupenky se objednávají na zvolený čas, zpravidla po půl hodinách. Nějak v půl druhé jsme se vypravili z Nových sadů (lze i z Úzké) busem č. 60 (61) směr Heršpice a vyběhli z busu na zastávce Strážní. Před třičtvrtě na tři jsme již byli na místě. První, co mě zaujalo bylo osobní přivítání jedné z průvodkyň, navigace na šatnu a vstup na výstavu. Odložili jsme tedy své teplé svršky a čekání na třetí hodinu strávili čtením panelů, které byly umístěny před vstupem na výstavu. Zde si dovolím podotknout menší výhradu. Anglicky psaný text nebyl moc čitelný. Jinak fajn informace. Úplným egyptolaikům (jako jsem například já) vřele doporučuji nejdříve si panely přečíst a načerpat tak pár základních informací o všem, co lze na výstavě vidět. Gong na dalekém Petrově udeřil třetí a my už byli za startovací páskou. Mezi řečí zmíním všudypřítomné davy lidí. Člověk by si pomyslel, že na Nový rok budou všichni pomalu střízlivět a probírat se z alkodeliria, ale opak byl pravdou. Lidu jako máku. Pochopil jsem, proč je dobré mít vstupenky předem.

Vstoupili jsme tedy a ocitli se v prostoru, kde byly myslím 4 projekční plochy a hodiny udávající čas do další projekce. Promítaly se různé příběhy o Tutanchamonovi a jeho okolí. V prostoru bylo pár židlí. Občas zvuk projekce rušili neukáznění návštěvníci. Po čase jsme byli vpuštěni do dalšího sálu, kde bylo jedno veliké plátno a jeden příběh na něm. Židlí bylo více. Po shlédnutí jsme přešli do vlastních výstavních prostor, kde byly zhruba tři-čtyři 3D scény postupně odhalující situaci a pohled, který prý spatřili objevitelé hrobky. Scéna se vždy rozsvítila, spustil se syntetický hlas kdesi z reprobeden, cosi pověděl, scéna zhasla, hlouček lidí se přesunul k další scéně a tak stále dál a dál... Jako na běžícím páse. Scény jsou moc hezky připravené, to ano, ale to kolem? No... pojďme dál. Po shlédnutí všech scén se otevřel pohled na mnoho dalších exponátů. Ač se jedná o repliky, jsou vskutku mistrně provedené, na jejich přípravě se podíleli přední odborníci. Nádherné kousky, o tom není pochyb. Exponáty mají vysvětlující panely. Nejvíce mě zaujaly netradiční věci, například hudební nástroje či vonné esence a nádobky na ně. Lze se zde dozvědět skutečně vyčerpávající informace o Tutanchamonovi a objevitelích jeho hrobky.

Po shlédnutí všech exponátů jsme byli navedeni do poměrně rozlehlého obchodu se suvenýry, kde mnoho návštěvníků jistě nechá nějaké své úspory. Nemám to pořadatelům za zlé, náklady na výstavu jsou určitě astronomické a je potřeba, aby se vrátily a nejen to. Ale myslím, že komerční zaměření celé výstavy je až moc okaté. Ta automatizace pohybu návštěvníků, ten modrý koberec, střídající se projekce, naleštěné exponáty.... vše je na můj vkus příliš sterilní, uhlazené, navoněné, načinčané. Jedná se pouze o můj názor, většina návštěvníků bude jistě provedením výstavy ohromena, já ne.
Ale abych jen nekritizoval, sdělím vám svůj názor, jak by se mně takovou výstavu líbilo uspořádat. Takže, jelikož se jedná o výstavu, jejíž zaměření sahá daleko do historie lidstva, zahodil bych veškerou moderní techniku, modré koberce, naleštěná skla a snažil se u diváka navodit dojem, že on je tím objevitelem hrobky. To znamená hezky neco lehce poprášit, na zem udusanou hlínu a pár kousků kamení, simulovat atmosféru vyprahlého Egypta, když už projekci, tak ne na stříbřité plátno ale na kus skály (i když umělé), dataprojektor zamaskovat do něčeho dobového. Chápu, že z hlediska bezpečnosti návštěvníků, exponátů, pořadatelů a nevím čeho ještě je toto těžko realizovatelné a nefrčelo by to jak na páse a penízky by se nesypaly takovým tempem, ale takto originální výstava by jistě upoutala a lidé by si o ní moc povídali. Dobré reference se šíří rychlostí blesku, řekl bych rychleji, než jakýkoliv typ prezentační kampaně.
Osobně si myslím, že faraonova kletba má něco do sebe a tyto věci, které se tak veřejně a ve velkém podávají veřejnosti (i když se v tomto případě nejedná o originály), by měly mít určitě mnohem větší úctu a já osobně z nich mám obrovský respekt, který podtrhují vzpomínky na pyramidy v El Gize, na jiných místech a další souvislosti spojené se starým Egyptem.
Na konec shrnutí v bodech.
mínusy: davy lidí, modrý koberec, mnoho projekcí vedle sebe někdy se vzájemně rušících, systém "běžícího pásu", příliš okaté komerční zaměření
plusy: novoroční akce 1+1 zdarma, vřelé přivítání, infopanely před vstupem na výstavu, informační hodnota výstavy, mistrně zvládnuté repliky, množství exponátů a infopanely u nich, informace o objevitelích
Na závěr jedna malá rada. Jděte nejdříve na výstavu a pak až jeďte "naostro" do Egypta, ne naopak.
Byli jste na této výstavě také? Jak působila na vás? Pokud ne, chcete ji navštívit? Těším se na vaše komentáře.

Sokolák aj rola, bouchalo to znova - Silvestrovské Brno, středa 31. 12. 2008

Tak a je tu poslední den v roce 2008. Stále jsem přemýšlel, jak s ním naložím, zvažoval různé nabídky účasti na oslavách a s díky je odmítal. Říkal jsem si, že by bylo dobré omrknout, jak to žije v Brně na Silvestra. Svoji fotovýbavu jsem nenechal odpočívat ani v posledních chvílích roku a tak moje silvestrovská pouť začala kdesi pod skalami Českého ráje, odkud jsem se v brzkých ranních hodinách přesunul do Práglu a pomocí prvního ranního Pendolina do Brna. Tvorba začala již v ranních hodinách na Novém Lískovci. Lehce jsem pak proběhl městem, pofotil např. muzikanty z Peru, projel se na spinneru koukajíc na akvarijní rybičky :-) a odpoledne mě napadlo, že bych mohl zdokumentovat, co dělají členové klubu BrnoFoto a spolutvůrci BrNovinek, pokud jsou tedy v Brně a podaří se mně je naleznout. Sice to dopadlo jen u dvou, ale aspoň něco.
Nejprve jsem se tedy vydal směr Prigl šalinou č. 1 a následně stopem na Sokolák, kde měla svoje silvestrovské veselí prožívat kolegyně Bára. Povedlo se a objevil jsem ji jak jinak než - s fotoaparátem. Udělal jsem tedy pár fotografií, pobyl zhruba hodinku a vydal se zpět do štatlu, kde už to pěkně bušilo.

Přifrčel jsem právě včas - pár minut před půlnocí. Úderem poslední vteřiny se na Svoboďáku spustila ohromná salva, rakety lítaly nad lidmi, mezi lidmi, občas do lidí. Vypadalo to, že začala válka.
Lidé se veselili, připíjeli, přáli si a já fotografoval.
Největším arsenálem byli vybaveni občané asijských zemí, zřejmě potřebovali vybouchat nadměrné zásoby střeliva.
Odvážně jsem protínal Svoboďák a jeho okolí skrz na skrz a hledal zajímavé okamžiky pro můj fotoaparát.
Některé světelné efekty byly opravdu nádherné, nejlépe musely být vidět ze Špilasu.
Kde se vzal, tu se vzal, objevil se další člen klubu BrnoFoto - Ementaler. Tak jsme si spolu alespoň přiťukli mobilní verzí sektu (byl jsem vybaven) a pokračovali spolu celí vymrznutí novoročními ulicemi města, abychom objevili nějaké příjemné prostředí na zahřátí se.
Prošli jsme pár podniků, ale nikde se nám moc nelíbilo. Nebyli jsem jediní, někdo z toho hledání dokonce občas i usnul.
Kdesi na Lidické jsme potkali nočního kamelota Nového prostoru. Zakoupil jsem od něj jeden výtisk výměnou za společné foto.
Často jsme míjeli veselé skupinky.
Někdy již značně unavené.
A někdy také pěkně vyzdobené jedince:-)


Navštívili jsme i jakýsi gyros bar a popovídali si s posádkou. Bohužel tam bylo tak teplo a vlhko, že na to objektiv mého přístroje odpověděl okamžitým zamlžením. Nevím proč, ale napadl mě film Gorily v mlze..
Jdouce dál a dál na nás znenadání přes výlohu dopadl obraz na slečny či paní tančíc přímo na barovém pultu.
Řekli jsme si "to je ono!"

Navštívili jsme tedy RT bar (přezdíván "U tří koček") na Štefánikově ul.

Mašinka (tu písničku přímo nesnáším) vyjela z baru až ven..

..a málem tam zajela kolemjdoucího. Bylo to o chlup, tak tak stačil uskočit.
Ementaler občas porovnával správnost výšky položených koleček salámů na chlebíčcích.
Nad ránem jsme nebyli unaveni jen my, ale i ostatní návštěvníci baru.




Díky za milé pohoštění a přivítání v RT baru a někdy zase naviděnou!
Tak takový byl Silvestr v Brně. Lože mě přivítalo okolo půl šesté:-)

Jaký byl váš Silvestr? Povězte. Sdělte svým kometářem vaše zážitky. Uvítáme to nejen my, ale jistě i další čtenáři.