Páteční odpolko a já si to šinu směr nádraží v Krpoli. Je tam sraz nadšenců, kteří za pár chvil vyrazí na jedinečný závod napříč Brnem a jeho okolím. Startuje Šalinění 2009, které pořádá Perpetuum - Jihomoravská pobočka Sdružení přátel Jaroslava Foglara. Tak se na to mrkněme. U vstupu do nádrážní haly účastníky vítal pěkně vystřižený kus kartonu – součást navigačního systému.
Registrace byla pečlivá. Pustit do koloběhu brněnské dopravy se odvážili i závodníci junioři.
Před startem účastníci promýšleli strategii. Tři hodiny cestování je potřeba řádně naplánovat.
Hlouček nadšenců se seběhl a ředitel závodu objasnil pravidla. Cílem je vystřídat co nejvíce linek za tři hodiny, přičemž každá se počítá jen jednou. Busy za 3 body, trajfy za 4, šaliny za 5, regiobusy za 6, osobní vlaky za 7, spěšné za 8, rychlíky za 9, lodě, cože? lodě?! za 10 a bonusové zastávky, které byly prozrazeny pár minut před startem, za plných dvacet bodů. Závodníci musí pečlivě psát cestu a cvakat v označovačích speciální bločky.
Přijela se mrknout dokonce i jedna nejmenovaná televize RTA.
Aby nejmenovaná televize RTA přinesla svým divákům “dokonalý” zážitek, objednala si fingovaný start účastníků závodu už v 15:33 :-) Jaké asi další zprávy se natáčejí nanečisto?..
Každý z účastníků obdržel i aktuální jízdní řád.
Krpolská hala je projektována na veliký počet cestujících a ani nastartovaní závodníci ji nenaplnili. Pořadatelé tak mají dost prostoru na další ročníky, které jistě navštíví více účastníků.
Je 16:00 a startuje se. Tentokrát už naostro.
Původně jsem myslel, že Šalinění jen tak lehce omrknu, ale nakonec jsem byl uchvácen zajímavostí této akce natolik, že jsem celý závod absolvoval také coby dokumentarista a spolucestující závodníka Jirky Karáska, alias Karase. Tímto díky za trpělïvost a pózing. Vydáváme se na cestu. Startujeme hned u nádraží a skáčeme do šestky.
Kdesi na Palackého přeskakujeme na jedničku, která nás hodí až na Čáru.
Rychle rychle! Ujede nám pětka!
Ufff, stihli jsme to a na Zelňáku vyskočili. Poloklusem dál na Šilingrák a frajersky kósek sedmičkou na Mendlák. Dvacetšestka trajf nás šoupnul až nahoru na Monte Bú.
Tady jsme chvilku tápali a pak náhradní x-pětkou sjeli zase dolů (v označovači 384).
Pak mám trochu zmatek, jen vím, že jsme pokračovali náhradní 385 (asi x6), dále pak čtverkou a po cestě jsme potkali dalšího závodníka. “Pššššt”, jen neprozradit strategii. Jirka občas volá domů na “dispečink” a radí se, jak nejlépe najít strategické bonusové zastávky.
Z role jsme popojeli dvanáctkou pod Zelňák, ale mezitím, i přes fofry po Masaryčce, nám frnkla osma na Lískáč. Takže dvě minuty prodlení, jáááj. No nic, alespoň trochu výdech.
Osma je tu, valíme nahoru na Starý Lískovec. Přesýpačky právě odbily 17:28.
Z Lískovce šupky hupky šedesátdevinou, kde potkáváme dalšího účastníka. Na tom Lískovci je ale kosa, že? Když jsem na Novém fotil Silvestrovský běh, málem jsem tama umrzl, Brrrr!
Tak a pálíme dál. Kdesi u Kampusu přeskakujeme na dvacetpětku.
Dále na dvacetdevítku, mírný ohřev a tápaní po zastávce “Revoluční”. Asi je někde mimo mapu :-) Asi někde úplně mimo. Pak ještě přeskok na osmdesátčtverku.
A nakonec nás třicítka veze až do cíle. Mistrovsky jsme vystoupili u Semála a hledali nějakou lajnu, která by nás hodila až k nádraží. Ale už žádná nejela. Jirka si zapaluje cigárko a diví se, že závodníci dobíhají. Říkám mu: “Ty bejku, jen padesátdevět!”. A už zase mažeme. Bohužel pozdě. Minuta sekery znamená deset trestňáků.
No ale jsme v cíli. Promrzlí, utahaní, upocení, ale spokojeni.
Jaké tedy bylo letošní Šalinění? Byla to hrozná prča! Lidé si občas ťukali na čelo a říkali si, že jsme se asi pomátli. Mnohokrát jsme dobíhali velkým fofrem, každá minuta hrála roli.
Závěrečná fotografie bojovníků brněnských linek.
Druhý den ráno proběhlo vyhodnocení. Ceny výherců byly zajímavé. Však pohleďte sami.
Nezbývá než ukázat šťastného výherce, stal se jím Revizor se čtyřistašesti body. Nám se povedlo získat jen 152. Karasi, Musíme se příště polepšit!
Na závěr shrnu pár údajů pro statistiky: 2. ročníku Šalinění se zúčastnilo 41 závodníků a 39 z nich závod skutečně dokončilo včetně toho nejmladšího – šestiletého. Všichni dohromady do prostředků masové dopravy nastoupili více než dvatisícečtyřicetšestkrát hlavně na brněnských zastávkách, někteří ale i v Bílovicích, Lipůvce, Tišnově, Bořitově nebo Lomnici. Sláva výhercům i pořadatelům! Dobří byli ti, kteří závod úspěšně dokončili. Ale těch osm hodin v létě… to myslíte perpeťáci vážně? :-) Těšíme se na další ročník!
PS. Pokud někdy ve štatlu potkáte čtyři zoufalé jedince s bločky a papírem v ruce, vězte, že to jsou asi ti, kteří ještě nedoběhli do cíle. Pošlete je domů, závod už skončil.
Byli jste účastníky Šalinění 2009 či 2008? Nebo jste někde potkali závodníky? A co říkáte na fingované reportáže médií? Myslíte, že je správné vodit diváky za nos? Přispějte svým komentářem.
Příspěvky
