Po dlouhých 15-ti letech pauzy se v Brně opět objevila akvaristická burza. Za vším stojí Josef Tomanec společně se svým týmem. Vyrazil jsem tedy na Líšeň, abych to omrknul osobně.
Při vpádu na Dělňák jsem nabyl dojmu, že jsem se právě octl kdesi v huštinách okolí Amazonky. Nejdříve jsem myslel, že se tady rozbila regulace vytápění, ale netrvalo dlouho a došlo mně, že rybičky kabátky nenosí, tudíž potřebují teploučko. A dávat jim do akvárek ponornou rychlovarnou spirálu asi není dobrý nápad. Proto topič zabral a vytvořil tu klima rybičkám příjemné.
Jak to na akvaburze vypadalo? Moc moc lidí, snad víc, než rybiček. Horní stage, tedy jeviště, obsadili profíci, kteří ukazovali veřejnosti, jak správně akvárko založit. Teď něco pro fotografy a malíře – napadlo by vás, že při stavbě akvária se také používají obdobné techniky kompozice, například
Zlatý řez?
Myslím, že ani sami akvaristé neočekávali tak velkou účast. Nevím, zda tu bylo více rybiček nebo návštěvníků.
Na akvaburze bylo možno vidět barevné halančíky, raky, šneky, bezobratlé, ale žádné mořské potvůrky. Veškeří živočichové pocházeli z vod sladkých nebo brakických.
Svá plovoucí zvířatka zde představilo zhruba dvacet prodejců. Návštěvníci se mohli zúčastnit tomboly, ve které výherci získali několik cen. Ta první byla v hodnotě čtyřech tisíc Kaček.
Pan Tomanec se specializuje na chov divokých živorodek pocházejících ze střední Ameriky, převážně z oblasti Mexika a Venezuely. Pro oči veřejnosti to nejsou úplně ty nejzajímavější rybky, ale specialisté je jistě ocení.
Novinkou, alespoň pro mě, byla kouzelná pidiakvárka. Mirek Koukal mi prozradil, že není jednoduché takového pinďu založit. Chce to pinzetu, zmenšené rostlinky, rybičky, kořínky ba i písek jemnozrnný. A hlavně pevné nervy. Trochu mě pobavila odpověď jednomu návštěvníkovi, který se ptal, jak odstranit z akvária malé šneky. "No, chce to šnekožravé šneky", pověděl mu Mirek :-) Dalším řešením jsou šnekožraví sladkovodní čverzubci nebo pastičky na šneky.
Protože kvalita vody z Priglu prý není úplně ta pravá ořechová, míchají si akvaristé směs do akvárií poměrem 50:50 s vodou destilovanou.
Vybavení pro pidiakvárka přinášejí na trh firmy, jako je Iwagumi a další. Hodně vybavení vyrábějí i číňané, ovšem u nich bezpečnost trošku skřípe. Nicméně, vždy si s normami umějí nějak poradit a zboží se nakonec dostane i na evropský trh. Tato malá roztomilá akvária k nám dorazila z Japonska, stejně jako bonsaje.
Jedna zajímavost na závěr. Asi nikdo nepřemýšlel nad tím, jak se akvária na Dělňák dostala. Já ovšem ano, tak jsem se po tom pídil. Jelikož založení do stavů, ve kterých zde byla akvária vidět, trvá zhruba dva měsíce, příprava na místě nepřicházela v úvahu. Jak tedy? Vždyť, když by se převážela bez vody, tak se to tam všechno rozsype. A pokud s vodou, zase se po cestě vyleje. A pokud napuštěné z polovic, hýbající voda se omlátí o stěny a s sebou vezme rostlinky, písek i rybičky. Zeptal jsem se tedy odborníků a odpověď mě překvapila. Akvárko se napustí úplně vrchovaté a na hladinu se položí polystyrenová deska řízlá na míru přesně. Celý komplet se řádně spojí a zabezpečí páskou a pak vypadá jak zavřená sklenice od okurek. Voda se pak nemá kam vyšplouchnout a hýbat se. Akvárko pak v pořádku dorazí do svého cíle a vše je v pohodě.
Přeju pořadatelům úspěšné pokračování v obnovené tradici!
Máte doma akvárium? Kolikalitrové? A jaký život v něm? Připojte svůj komentář.
Příspěvky
